Na fotku tohoto typu jsem se chystal už několik let, ale pokaždé mi moje snažení zhatilo ošklivé počasí, vlastní pochybení nebo selhání vybavení (pravda, to se stalo jen jednou, ale i to stačilo). Udělat pěkné panorama města nebo krajiny není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. V tomto článku se vám pokusím nastínit, kam fotoaparát umístit, jaké vybavení bude potřeba a kolik hodin následně prosedíte u počítače při úpravách…

Kapitola první: Tak trochu úvodem a obecně…
Panorama je obecně definováno jako složenina několika fotografií. Samozřejmě, lze jej pomocí ořezu udělat i z fotky jediné, ale na snímku by chyběly tolik podstatné detaily, kontrast a to správné kouzlo panoramatického záběru. Ještě než se bezhlavě pustíte do focení, musíte se rozhodnout, zda chcete fotit přírodu, vodní plochu, město, nebo něco úplně jiného. Osobně bych vám na začátek doporučil přírodu, je přeci jenom o trochu jednodušší, protože neobsahuje tolik navazujících prvků, které je potřeba hlídat a následně poskládat. Jakmile padne rozhodnutí a vy si řeknete „tohle je ono“, doporučuji si scénu předem projít a prohlédnout si jí bez výbavy na zádech. Pomůže vám to v dalším promýšlení celého postupu, potřebné výbavy a denní doby.

Kapitola druhá: Co všechno budu potřebovat? Je potřeba extra výbava?
Hned na úvod vás asi trochu zklamu, pokud má panorama nějak vypadat, bez slušné výbavy se tentokrát neobejdete. Základem je samozřejmě fotoaparát, ten je potřeba doplnit o kvalitnější širokoúhlé sklo – já jsem v tomto případě sáhl po prověřeném objektivu Canon EF 17-40mm f/4,0 L USM. Pokud se divíte chybějící stabilizaci obrazu u mnou zvoleného skla, ta v tomto případě není potřeba a naopak by nadělala více škody, než užitku. Další velmi podstatnou součástí pro tento typ focení bude kvalitní stativ s panoramatickou hlavou (stativová hlava umožňující pohyb pouze v jednom směru), budeme totiž fotit s velkou hloubkou ostrosti, vyjdou nám pravděpodobně delší časy a hlavně se nám fotoaparát nesmí hnout ani o milimetr. Abychom spolehlivě vyloučili veškeré otřesy, je potřeba stativ doplnit ještě dálkovou spouští, jestli bude kabelová nebo bezdrátová, to už nechám na vás. Poslední užitečnou (ale ne nezbytnou) pomůckou vám může být polarizační filtr, ten pomůže především za ostřejšího světla a v případech, kdy bude na scéně hodně oblohy.

Kapitola třetí: Kam a kdy si mám stoupnout?
Přestože se vám to může zdát nepodstatné, tato kapitola bude důležitější než výbava samotná a skoro si myslím, že tohle bude ten pomyslný kámen úrazu. Začnu asi tím jednodušším – kam umístit vaše stanoviště. Odkud budete fotit, to ve finále záleží hlavně na vás a vaší představě o výsledku, ale obecně by se mělo jednat o vyvýšené místo (musíte mít s fotoaparátem čistý výhled na celou scénu a to bez přenášení!), ideálně cca v polovině fotografované scény a se sluncem za zády, případně mírně z boku. Je potřeba si také předem určit několik záchytných bodů (nepohyblivý objekt, významná budova, velký strom, hora a tak podobně), podle kterých se budete při focení a následných úpravách orientovat. Jaké místo zvolit, to už by vám v tuhle chvíli mělo být více či méně jasné, teď přejděme k tomu složitějšímu, správný okamžik a denní doba budou totiž tím správným oříškem. Vzhledem k tomu, jak velkou plochu chceme na fotografii dostat, potřebujeme mít kolem sebe co nejvyváženější světlo, ideální je trefit „zlatou hodinu“ nebo alespoň tlumené denní světlo – nikdy nefotografujte panorama na prudkém poledním/odpoledním světle, více než kdy jindy platí, že vám nic neuteče a tak si na tu správnou chvíli raději hodinku nebo dvě počkejte, jinak budete zklamaní. Zapomínat nesmíme ani na projevy počasí a okolního prostředí, proto doporučuji, podívat se předem na předpovědi, vlhkost v okolí a snímky web kamer (pokud jsou dostupné). Fotíme rozsáhlou plochu a tak je potřeba počítat i s aspekty jako jsou smog, mlhový opar u řeky, déšť v dálce, vítr pohybující stromy a v případě měst i dopravou a pohybovým ruchem. Pokud se nám toto všechno podaří dostat pod kontrolu, nic nám nebrání a můžeme začít fotit.

Kapitola čtvrtá: Focení samotné, aneb co si mám nastavit?
Než začneme fotit, je potřeba rozložit stativ, vyzkoušet, že je 100% stabilní a pak si dle záchytných bodů nastavit rovinu, tomu tentokrát věnujte maximální možnou péči, ušetříte si tím nejen nervy, ale také mnoho práce při následném skládání a úpravách. Jakmile máme „základnu“ hotovou, je potřeba nastavit fotoaparát samotný. Chceme dosáhnout maximální ostrosti a tak tomu vše podřídíme, ostřící body nechme na automatiku, clona by neměla být nižší než F/11 (ale nebojte se použít ani F/16 nebo F/22), vyvážení bílé bych doporučil nastavit na denní světlo a hodnotu ISO nastavíme klidně na nejnižší, jakou nám fotoaparát dovolí (ostrý obraz nám zajistí stativ a to i přes delší časy) – díky tomu bude fotka téměř bez šumu. Fotit je potřeba na manuální režim, automatika by nedokázala při tak velké scéně vypočítat správnou hladinu světla a tak by každá fotografie byla exponovaná jinak – další problémy při následných úpravách. Osobně se mi nejvíc osvědčilo udělat několik testovacích snímků z různých částí fotografované oblasti  a pak hodnotu času prachsprostě zprůměrovat. Jakmile je vše připraveno, můžeme začít fotit, je dobré udělat více snímků, občas to i přes veškerou snahu stejně ujede a to je pak k vzteku. Nezapomínejte použít dálkovou spoušť, ať se vám fotoaparát neklepe.

Kapitola pátá: Focení je za mnou, jak to bude s úpravou?
Závěrečná kapitola nebude příliš dlouhá, úpravy jsou zcela ve vašich rukách a při každé skládačce jsou naprosto individuální. Někdy to trvá 20 minut, jindy u PC prosedíte klidně i mnoho hodin. Vždy je to tak trochu o štěstí a přípravě, stejně tak dobu výrazně ovlivní počet objektů a velikost panoramatické fotky. Důležité jsou detaily, kontrolujte vše raději desetkrát, výsledek musí být perfektní, nikdo nestojí o polovinu postavy člověka, zdvojený automobil, dům s okny navíc a podobné chyby. Pokud mám uvést příklad za sebe, níže publikovaná fotografie je kompletně zpracována v populárním grafickém softwaru Adobe Photoshop CS6, je složeninou deseti snímků, úpravy zabraly něco přes šest hodin čistého času a to včetně skládání, retuše a srovnání hladin v jednotlivých snímcích. Vím, není to málo, ale výsledek stojí za to. Předem upozorňuji, že se jedná o zmenšeninu, originál má ve formátu JPEG skoro 60MB… 😉