FOTOGRAF

Přestože je velmi těžké psát sám o sobě, rád bych se vám na této stránce trochu představil a přiblížil, jak jsem se k digitální fotografii vlastně dostal.

Jmenuji se Martin Kuneš, narodil jsem se v Praze, v druhé polovině dubna roku 1987. Mé zájmy, alespoň zpočátku, směřovaly především k výpočetní technice a elektronice obecně. Tento obor jsem vystudoval a mnoho let se jím i živím. Nejdříve jako servisní technik, nyní obchodní zástupce nejmenované pražské společnosti. Má cesta k digitální fotografii byla, tedy vlastně stále je, dlouhá a pro někoho snad i nudná. Přesto jsem za ní rád, protože mi přinesla nejedno ponaučení a příležitost, jak zlepšit mou tvorbu i sebe sama.

 

S fotoaparáty jsem přišel do styku už jako malý, byly to povětšinou analogové kompakty a základní zrcadlovky se kterými jsem se potkával na rodinných akcích a dovolených. Nicméně to nepovažuji za něco, co by mě nějak výrazně ovlivnilo směrem k fotografické činnosti. Šlo spíše o uchování vzpomínek v rodinných albech, kde zůstávají dodnes a nikdo z mých blízkých se fotografii více nevěnoval. To platilo až do mých 15 let, kdy jsem od rodičů k narozeninám dostal přelomový kompakt Nikon Coolpix 3200 s rozlišením 3.2Mpix. Dnes už by se podobným parametrům nejspíš každý vysmál. Ale nezapomínejte, psal se rok 2002, digitální fotografie byla v plenkách a na počtu megapixelů v té době ještě záleželo. Navíc, já si ten stříbrný zázrak zamiloval a v podstatě jsem ho nedal z ruky. Fotil jsem všechno, všechny, všude a za každé příležitosti. Samozřejmě jsem neměl ani tušení, co znamená clona, expoziční čas, citlivost ISO a další fotografické parametry. Jednoduše mě to bavilo a dodnes rád vzpomínám, kolik legrace kolem toho „cvakání“ bylo. Postupem času mi metoda pokusů a omylů přestávala stačit, takže jsem se začal více zajímat o principy fotografie, světlo, techniku a celkové „tajemno“ kolem digitální fotografie. Nebylo to úplně jednoduché, žádného fotografa jsem ve svém okolí neměl, neexistoval Youtube plný tutoriálů, anglicky jsem v té době moc neuměl a kvalitních publikací na toto téma také moc nebylo. Ale já to nevzdával.

 

Postupem času jsem si osvojil potřebné znalosti (nebo jsem si to alespoň myslel) a začal jsem hledat nové možnosti, jak je kreativně využít. S tím souvisela i potřeba nového foťáku. Volba padla na pokročilý ultrazoom Panasonic DMC-FZ7. Ten disponoval nesrovnatelně lepším rozlišením, kvalitní optikou, stabilizací obrazu a množstvím dalších funkcí, které jsem pravděpodobně nikdy nevyužil. Šlo také o můj první fotoaparát, který umožňoval plně manuální režim. Díky němu jsem si velmi rychle uvědomil, že mé znalosti nejsou zdaleka tak dobré, jak jsem si myslel a já stál před další výzvou. Ani tentokrát jsem nehodil ručník do ringu, spíše naopak. Nové možnosti mi doslova otevřeli oči a já konečně začal fotit. Projel jsem kus světa, nafotil stovky snímků. Spoustu špatných, mnoho dobrých a pár opravdu skvělých. Ostatní fotografové si o mě nejspíš mysleli své a já věděl, že profesionálům se zatím rovnat nemohu. To mi ale nebránilo, chtěl jsem se zlepšovat a dal jsem do toho vše. Digitální fotografie mě naprosto pohltila, věnoval jsem jí veškerý čas a úsilí, což přineslo své ovoce. I když nejsem soutěživý typ, zkusil jsem se přihlásit do několika lokálních klání a světe div se, několik jsem jich se svými fotkami i vyhrál. Objevily se první placené zakázky, do kterých jsem se pustil se stejnou vervou, bez rozmyslu a s nedostatečným vybavením. Když se na to dívám s odstupem let, musím se smát. Ale fungovalo to a já měl na několik dalších let o zábavu i práci postaráno.

 

Další změna přišla v roce 2009, kdy jsem měnil zaměstnání a jeden z nových kolegů prodával svůj Canon EOS 400D s nestabilizovaným setovým objektivem 18–55 mm. Ač šlo o „entry-level“ zrcadlovku s velmi nepopulárním objektivem, nabídka byla lákavá a já jsem dlouho neváhal. Nebudu vám lhát, začátky nebyly jednoduché, místo focení jsem všechen čas trávil s fotoaparátem v jedné ruce a manuálem v ruce druhé. Přesto mě to bavilo a já se dál učil. Následovaly první experimenty s hloubkou ostrosti, kreativním využitím expozice a postprocessem. Velmi brzy přišla na řadu také výměna objektivu a volba padla na velmi dostupnou a všestrannou Sigmu 17–70 mm F2.8-4 DC Macro OS HSM. S touto kombinací jsem byl spokojen poměrně dlouho, pořídil jsem s ní obrovské množství snímků všech žánrů a konečně jsem si mohl naplno užíval svobody kreativního světa bez výraznějších omezení ze strany techniky. Bohužel, nic netrvá věčně a s nákupem kvalitnějších skel, kupříkladu Canon EF 70-200 mm f/4.0 L IS USM, Canon EF 35 mm f/2.0 a Canon EF 17-40 mm f/4.0 L USM, jsem opět vnímal limity a omezení zastaralého těla. Vzhledem k tomu, že jsem se tou dobou stal také certifikovaným partnerem a přímým prodejcem Společnosti Canon, o změně značky jsem neuvažoval. Ono by to navíc, vzhledem k množství objektivů a dalšího příslušenství, ani nemělo smysl. Zvolil jsem tedy novinku, poměrně kontroverzní model Canon EOS 60D. Ten mě zaujal ergonomií ovládání, rychlostí, kvalitou obrazového výstupu a plně polohovatelným LCD displejem. Měl i své mouchy, jako pomalé AF v Live View, nebo slabší dynamický rozsah čipu. Ale nic z toho mě neomezovalo a jako hlavní tělo mi dělal společnost dlouhých 7 let. Za tu dobu se mnohé změnilo, vyzkoušel jsem nepřeberné množství techniky, začal jsem se specializovat na konkrétní fotografické žánry, zakázek přibývalo, vybudoval jsem ateliér a navázal mnoho zajímavých spoluprací. Jednoduše se mi začalo dařit a co je nejdůležitější, snad poprvé jsem byl se svými pracemi opravdu spokojený.

 

Poslední větší změna nastala koncem roku 2017, kdy jsem se v rámci modernizace rozhodl znovu vyměnit fotoaparát a ještě více se zaměřit na témata, která jsou pro mě stěžejní. Opět jsem vsadil na velmi diskutovaný model, tentokrát z kategorie „Full-Frame“ přístrojů. Řeč je o modelu Canon EOS 6D Mark II, který jsem doplnil vynikajícím objektivem Canon EF 85 mm f/1.4L IS USM. Tato kombinace se mi v uplynulých měsících velmi osvědčila a věřím, že mi bude opět sloužit mnoho let. A jaké jsou mé plány do budoucna? To je dobrá otázka a v tuto chvíli na ní neznám přesnou odpověď. Jedno ale vím určitě, budu fotit, učit se a dál se rozvíjet. Protože miluji kouzlo okamžiku, focení se stalo mou součástí a rád se dívám na svět trochu jinak.