Skromná, netradiční, probíhající za obrovské pomoci přátel a rodiny. To jsou slova, která tuhle svatbu vystihují ze všeho nejlépe. Od samého začátku jsme naší svatbu plánovali pojmout jinak než je zvykem, nechtěli jsme dlouhé proslovy, ani škrobenou náladu. A taky se to povedlo! Každý se u nás cítil jako doma a náramně jsme si to všichni užili. Proto ještě jednou děkujeme za pomoc i krásné chvíle. V článku najdete i slušnou porci fotek, bylo to vážně nezapomenutelné…

Přípravy, v jednoduchosti je krása…
V této části romány určitě nečekejte. Vše probíhalo až nečekaně snadno a hladce. Spoustu věcí zvládla sama nevěsta, která je v podobných situacích jako doma. Obrovským dílem přispěli také přátelé, členové obou rodin a lidé u nás ve firmě. Veškeré vybavení na hostinu jsme si vypůjčili, květiny jsme objednali v místním květinářství, maso nakoupili u lokálního řezníka a u nás v obci se našla i velmi šikovná kadeřnice.
Přítelkyně (teď už vlastně manželka) si vzala volno pár dnů předem, pustila se do úklidu a do vaření. Musím zcela upřímně a veřejně napsat, že za tohle má můj obrovský obdiv. Vše co uvařila a upekla, bylo poctivě domácí a jedním slovem skvělé, všem to moc chutnalo a moc si to pochvalovali – což není nic snadného, trefit se do chutí tolika lidí. Já jsem ovšem také nezahálel, vzal jsem si na starost vše kolem posezení, party stanu, grilování, zajištění surovin, alkoholu a všeho ostatního. Stejně jako jsem zajišťoval vše kolem prstenů, obřadu samotného a byl po ruce pokaždé, když bylo potřeba. Upřímně, to vše by bylo málo a nebýt té obrovské pomoci našich rodin a přátel, nikdy bychom to tak pěkně nezvládli. Takže ještě jednou díky, BEZ VÁS BY TO NEŠLO. 🙂

Obřad, hostina, v rychlosti, v pohodě a s pořádným úsměvem…
Ráno bylo sice trošku chaotické, ale vše se zvládlo. Obřad jsme měli domluvený na poledne, konal se v síni na úřadě ve Štěchovicích a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsme udělali. Tolik pohody, zábavy a účasti ze strany úředníků jsme vážně nečekali. Do síně jsme došli pěšky, je to o pár domů vedle. Řekli si své vytoužené ano, nasadili prstýnky, políbili se, pár zúčastněných si zabrečelo a pak jsme se všichni vrhli směrem k nám domů, nejen na hostinu. Cestou jsme ještě obdrželi několik velmi originálních darů a také řadu gratulací. Následně proběhla hostina plná skvělého jídla a pití, společné focení, grilování, popíjení a zábava do pozdních hodin. Nicméně vše v klidu, ve vší počestnosti a s rozumem. Buďto už stárneme, nebo to možná bylo tím, že jsme druhý den museli zařídit vrácení všech věcí, jinak bychom na svatební cestu nikdy neodjeli…

A jak to vlastně bylo s tím focením? Nejde být na dvou místech zároveň…
To opravdu nejde, takže kdo to vlastně fotil a jak to bylo? Velkou část fotek má na svědomí Honza Fiedler (můj svědek), při obřadu fotil Martin Kusebauch (manžel svědkyně od nevěsty) a manželé Sýkorovi (majitelé firmy, kde pracuji). Společné focení na vyhlídce probíhalo v mojí režii a nafotil jsem si také prsteny. Následné úpravy a editace byly čistě v mojí režii.

Tak ještě ty slíbené fotky. Užijte si je a nebojte se komentovat… 😉

Předchozí

1z96

Další