Fotografie – Trochu odvážnější

Znáte ten stav, kdy vám v hlavě neustále hlodá myšlenka na něco fakt zajímavého a vy na to musíte pořád myslet? Tak tohle se mi u focení stává hodně často, někdy je to k nevydržení a jindy je to prostě super. Pro tentokrát mě napadla kombinace odvážnější ženy a opuštěného, možná i trochu strašidelného místa, které mám na nějakou dobu k dispozici. No jo, ale koho k tomu ukecat? Kdo bude mít dost odvahy a nadšení pro tenhle nápad? Tak to se dozvíte v článku…

Jak k tomu vlastně došlo? Na koho ta karta padla?
Tak tady je odpověď hodně jednoduchá, jednoho krásného dne naše firma zakoupila opuštěnou kotelnu. Na tom by asi nebylo nic divného, v dnešní době jsou podobné projekty na denním pořádku. Ale to bych nebyl já, abych v mezičase nevymyslel nějakou tu lumpárnu. Už když jsem se byl v kotelně poprvé podívat, první myšlenka automaticky směřovala k focení, k neotřelému vzhledu a k celkovému náboji tohohle místa. Spoustu let tam nikdo nebyl a podle toho to tam také vypadalo, všude prach, pavučiny, rozbité zdi a zbytky strojů, které už dnes nikdo ani nezná. Tohle prostě nešlo ignorovat a nechat bez povšimnutí, proto jsem se domluvil s vedením firmy na umožnění přístupu, samozřejmě na vlastní nebezpečí. Jakmile jsem objasnil, na co to vlastně chci, měl jsem klíče v ruce. Tu jednodušší část jsem tedy zvládl, ale nastal trochu problém, počasí pořád nebylo ideální a tak v kotelně byla trochu zima, navíc jsem vůbec netušil, koho na podobně ulítlý projekt ukecat. Hned na start jsem zkusil pár prověřených karet, ale moje “esa v rukávu” tentokrát zklamala a toto odvážnější focení jsem musel nechat chvilku u ledu. To mi samozřejmě dlouho nevydrželo, tou dobou jsme si navíc docela dost psali s Týnkou, řešili jsme fotky z předešlého focení a vlastně všechno, na co zrovna přišly písmenka. Nadnesl jsem jí i tuhle myšlenku, ani jsem nedoufal, že by mi to odkývala. O to víc jsem byl překvapený, když mi napsala, že do toho klidně půjde. Podmínky sice nebyly ideální, ale najít společný termín, to už byla hračka.

Co víc napsat? Jak to šlo? Zvládlo se to nakonec?
Jak už je u mě a podobných článků zvykem, jenom nerad bych zbytečně rozepisoval technické detaily, takže to vezmu opravdu stručně a ve zkratce. Jako scéna posloužily prostory opuštěné kotelny, nijak zbytečně se neuklízelo, naopak jsme se snažili co nejvíc využít ten bordel, který tam byl. Dostatek světla a rovnoměrné nasvícení jsem si zajistil dvěma trvalými světly a jedním zábleskem. Bylo fajn, mít pro jednou celou scénu plně pod kontrolou, mít klid na práci a taky naprosté soukromí, aby se i modelka při tomhle odvážnějším počinu cítila v pohodě. Využili jsme toho místa naplno a doufám, že i výsledné fotky o tom budou vypovídat. Než se k nim dostaneme, musím napsat ještě jeden krátký odstavec, který bude opět tak trochu “ódou na Týnku”. Jednak musím pochválit příkladnou dochvilnost téhle fajn ženy, stejně jako neustálou dobrou náladu, ochotu experimentovat a tvárnost, kterou při focení se mnou opakovaně projevila. V tomhle případě navíc hrála roli i výdrž a odvaha, protože v kotelně teplo opravdu nebylo a Týnka to zvládla na jedničku.

Takže ještě jednou děkuji a jsem rád, že v tuhle chvíli plánujeme další společné focení. A pokud budu mít štěstí, nebude jen jedno – držte mi palce!

 

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *