Návrat na Praděd
Možná se divíte, proč se nikde neobjevila hromada fotek z naší svatební cesty, kdy jsme se s manželkou vypravili na Moravu, za krásou místní krajiny a měst. Je to jednoduché, i já si občas potřebuji odpočinout a tak jsem si dal jasný cíl, nechat foťák ležet v batohu. Nakonec se mi to povedlo, ale jednu malou výjimku jsem přeci jenom udělal. S Luckou jsme si naplánovali celodenní výlet do CHKO Jeseníky na naše oblíbené turistické místo – 1491,3 metrů vysokou horu Praděd…
Nahoru, dolů, bacha strom a támhle kámen…
Aby to nebylo tak jednoduché, hned na začátku jsme řešili menší problém s dopravou, protože populární cyklobus jezdí jenom v létě a na skibus byla zas na druhou stranu málo zima. Po chvíli bádání jsme nakonec našli vhodný spoj, vyrazili vlakem do Bruntálu a pak dvěma autobusy až téměř na vrchol. Podmínky nebyly nic moc, teplota se pohybovala těsně kolem nuly, byla mlha a foukal poměrně silný vítr. Naštěstí jsme byli na podobné počasí dobře připravení a na vrchol jsme se nechystali. Naším cílem byla cesta údolím Bílé Opavy, která je považována za trasu náročnou. Nebyli jsme tu poprvé a tak jsme věděli, co nás cestou dolů čeká. Jako vždy jsme se zastavili na Barborce, dali jsme si něco na zahřátí a vyrazili směrem ke Karlově Studánce. Pravda, díky počasí to bylo chvilkami náročné, s foťákem kolem krku a s ostatní technikou na zádech až možná „o hubu“, ale vše se zvládlo v pohodě a nakonec z toho byl jeden z nejhezčích výletů, který jsme spolu v tomto kraji podnikli. Jakmile jsme zdolali těch několik kilometrů bahnem, mezi popadanými stromy a kameny, byli jsme rádi, že si můžeme sednout a vychutnat si opožděný oběd. Zároveň se našla trocha času na prozkoumání této lázeňské obce, která rozhodně stojí za návštěvu.
A pro každého, kdo tam ještě nebyl, pár fotek na závěr.
Předchozí příspěvek
Další příspěvek