Tak tahle svatba byla opravdu veliká, zábavná a plná maličkostí, které z ní udělaly naprosto nezapomenutelný zážitek a to nejen z pohledu fotografa. Nevím, jak by se to dalo slovy lépe vystihnout, protože náboj, který v sobě měli všichni zúčastnění, ten byl prostě ohromující. Počasí se také povedlo a tak jsme si celý tento den mohli všichni náležitě užít a vychutnat si jeho atmosféru. Ještě jednou děkuji za pozvání a tu čest, moci býti fotografem vašeho velkého dne…

Přípravy, ráno u nevěsty a tajemný pan Kočičák
Každá svatba si žádá přípravy a tady tomu samozřejmě nebylo jinak. S nevěstou jsme byli domluveni na sedmou ranní, kdy měla celá akce vypuknout. Hned ráno jsem sbalil vše potřebné a vyrazil na cestu. Naštěstí jsem to neměl daleko, vlastně jen pár kilometrů a navíc jsem se za volantem mohl kochat krásným ránem, doplněným o působivý východ slunce a velmi příjemné počasí.
Jakmile jsem dorazil na místo, byl jsem okamžitě vtažen do víru dění a věřte mi, stálo to za to. Kadeřnice pracovala tak, že jsem chvílemi nestíhal sledovat její ruce, vizážistka hned vedle líčila jednu dámu za druhou a já se mohl pustit do prvních fotek, prostě paráda. Po celou dobu na nás dohlížel tajemný pan Kočičák, vypadal však trochu nervózně, naštěstí se po chvíli zabydlel v mém batohu a alespoň tam se trochu uklidnil.
Celé ráno panovala super nálada a nervozita se ke slovu příliš nedostala. Nevěsta trochu zvážněla až v okamžiku, kdy došlo na oblékání svatebních šatů, ale nebojte, dlouho jí to nevydrželo a jak je u ní zvykem, po chvilce se zase smála a vtipkovala. Po jejím odjezdu se na scénu dostavil ženich, domluvili jsme ještě několik maličkostí a vyrazili jsme společně ke kostelu, kde se měla celá sláva odehrávat.

Obřad v kostele, osobitý proslov pana faráře a nečekané překvapení
Teprve v momentě, kdy jsme se začali s ostatními svatebčany scházet před kostelem, došlo mi, jak velká tahle svatba vlastně bude. Lidí bylo opravdu požehnaně a já smekám před velmi dobrou organizací celého dění. Kostel byl spíše menší, ale působil na mě opravdu příjemně, panovala zde vyloženě rodinná atmosféra, pan farář celý obřad pojal z mého pohledu velmi srdečně, uvolněně, ale zároveň důstojně a se všemi náležitostmi, které k tak důležité události patří.
Jakmile si Vlastička s Jirkou řekli své vytoužené „ANO“, přišly ke slovu gratulace a další program. Hned před kostelem dostal ženich na nohu okovy a získat klíč od zámku, to přišlo novomanžele celkem draho, padly na to hned dvě lahve. Jakmile se Jirka osvobodil, následovalo společné focení, záběr všech svatebčanů jsem pořizoval ze zvonice a za tento nápad ženicha velmi chválím, chtělo to sice trochu šikovnosti, ale výsledná fotografie je vážně super.
Hned po focení nás přepadli také místní hasiči, kolegové ženicha, připravili si zajímavé rozptýlení, které sice díky vyšším teplotám dalo zabrat, ale o to více zábavy jsme si přitom všichni užili. Nakonec jsme vytvořili ještě několik fotek ve skupinkách a vyrazili směrem na hostinu, opět pod taktovkou místního podniku Spirit Davle. Tak jdeme dál, ještě se máme na co těšit…

Hostina, chvíle odpočinku, společné focení novomanželů
Ve Spiritu nás uvítali tradičně, přípitkem a rituálním rozbitím talíře. Za normálních okolností bych to pravděpodobně ani nezmiňoval. Tentokrát to ovšem, především díky strýcově zákeřnosti, dopadlo nenávratným poškozením lopatky. 🙂
Jakmile se všichni usadili na svá místa, mohli jsme si dopřát chvilku relaxace mimo dosah pálícího slunce, užít si vynikající jídlo, pití, mnoho zajímavých chvil a zábavných nápadů. Společná konzumace polévky se u novomanželů obešla bez pohromy, dort byl také nakrojen bez potíží a celé odpoledne se neslo v duchu dobré nálady.
Posledním bodem, tedy alespoň pro mě, bylo focení novomanželů. Blízké okolí bohužel neposkytuje tolik zajímavých míst, kolik by si člověk přál. Ale nevěsta s ženichem se opět vyznamenali, měli vyhlédnuté pole, které ještě nestihl nikdo posekat a tak jsme se hned vrhli do akce. Pravda, zapomenutá kytice se nám tak úplně nepovedla ale i tento problém se bez problémů vyřešil.

Několik posledních slov závěrem
Přestože už bylo slov zcela jistě dost, ještě chvilku vydržte, slibuji, že už to nebude dlouhé. Chtěl bych tímto posledním odstavcem jen poděkovat, jednak novomanželům, že ve mě měli důvěru, umožnili mi zachytit jejich velký den a nechali mi v podstatě volnou ruku. Díky si samozřejmě zaslouží i kadeřnice, vizážistka, květináři a všichni skvělí lidé, kteří se této svatby účastnili.
Zároveň jsem velmi rád, že jsme si s Vlastičkou a Jirkou tak skvěle „sedli“ a že to nebyla jen „další svatba“, jsou to oba skvělí lidé a už se těším, až se zase potkáme, stejně jako má žena, která si je také moc oblíbila.

Předchozí

1z168

Další